Výzva a rady na cestu

Výzva 

Doba putování je tady : prázdniny a teplo. Mnozí se chystají vyrazit. Prosím vás, přátelé a příznivci : nebuďte jen pasivními uživateli portálu Signály.cz, resp. blogu Santiago, ale podělte se o své zážitky a zkušenosti s ostatními, a to nejen fotografiemi, ale i poznámkami z cesty - například ve formě více či méně vtipného deníčku. K tomu si přibalte do batohu malý blok papíru a tužku - určitě se cestou hodí i na jiné poznámky, a žádnou velkou přítěž nepředstavuje. Svůj cestopis pak "pověste" na www.signaly.cz/santiago sami nebo mým prostřednictvím www.signaly.cz/jan . Ti pokročilejší mohou být dopisovateli "v reálném čase" využitím internátových :-) kaváren. 

Člověk asi přirozeně touží po dobrodružství. V poslední době se mnozí spokojují s bezpečnými dobrodružstvími, jako zájezd do Egypta s trochou strachu v letadle, nebo vleže zíráme na skutečná dobrodružství jiných (výstup na Himaláj, či hokejový zápas) anebo dokonce na dobrodružství smyšlená, jako jsou akční filmy. 

Pouť do Santiaga je nejen skutečným dobrodružstvím, ale pro většinu těch, kdo ji absolvovali, nezapomenutelným zážitkem příležitosti odpoutat se od všedního života a zahledět se do sebe a na svět jinýma očima.  

Vlastní deník se s odstupem času osvědčuje ke vzpomínkám nad fotografiemi - bez deníčku později nevíme, odkud ta která fotka vlastně je. 

Rady na cestu 

Většina poutníků mívá problém s puchýři a s otlaky nohou. Podle mého názoru nestačí mít jen dobré boty, ale stejně důležité jsou i vhodné ponožky.  

Boty nemusejí být nijak mimořádně pevné a tudíž těžké. Zcela stačí nízké, ale kvalitní. Mám boty Alpina vibram, model Event, které jsem koupil ve specializovaném obchodě sportovních potřeb (v domě, kde bydlím). Jsou sice "made in China", ale lehké, s přiměřeně pevnou konstrukcí (nesmějí se sešmajdat ke straně) ale zároveň s mírně poddajnou podrážkou, poskytující cit o tom, na jakou hranu došlapuji. Vršek by měl být vodovzdorný ale prodyšný. Poslouží vám i české boty Prestige, jejich vršek je ale málo prodyšný. 

Ponožky určitě ne ty "od vietnamců". V témže odborném obchodě, kde jsem koupil boty, mi doporučili i náležitě "zkonstruované" ponožky, na nichž lze rozpoznat nejméně pět různých zpracování jednotlivých funkčních ploch : ponožka vám nesmí nad patou klouzat, musí na kůži "sedět", ale ne škrtit - tedy není tenká jako dámské silonky, ale nejedná se ani o teplé ponožky. Ty moje jsou české výroby od firmy "Lasting" - jedny stojí okolo 150 Kč. To se určitě vyplatí. Po cestě jsem neměl žádné puchýře ani otlaky. Horolezci prý doporučují mazat nohy na noc jelením lojem - prostě kůže nesmí ani přeschnout a popraskat. 

Na cestu si vezměte zásobu müsli složené z ovesných vloček, cukru, kakaa (čokolády) a rozinek. Je to lehké k nesení, výživné po přidání trochy vody. Dále budete potřebovat spací pytel, možná i karimatku (já jsem ji v poutních noclehárnách nepoužil). Do noclehárny se osvědčí i maličká led-svítilna. Dále doporučuji vzít s sebou Francovku, pak tzv. pruban na bolavé koleno (koupíte ve zdravotnických potřebách) - možná jej přivezete nepoužitý zpět, jako já. Poutník do Santiaga má mít hůl.