Pro poutníky do Santiago de Compostela

Ivan Pírko: "Santiago na kole" II.část

23. 11. 2008 14:08
Rubrika: Pro všechny | Štítky: Santiago de Compostela

Pokračujeme II.částí poutního deníku Ivana Pírko z jeho - v jediném roce již druhé - pouti do Santiaga de Compostela 

19.9. pátek 

Roncesvalles 952 m - Zubiri 28 km - Larrasoana 33 km - Pamplona 48 km - Utegra 68 km - Puente de le Reina 75 km - Estella 98 km, limit 100 km dodržen.

 

 

Nemohl jsem dospat a tak v 6.30 hod. jsem vstal, posnídal a v 7,45 hod. opustil příjemnou ubytovnu, kde jsem si řádně odpočinul. Rozednívá se až po půl osmé a tak ani dříve odjet není možné. Silnice byla mokrá po nočním vydatném dešti,  ze stromů  ještě kapala  voda,  ale    se  radoval z překrásné asfaltové silnice s minimálním provozem. Předjížděl jsem první poutníky a všichni jsme se zdravili. První zástavka byla v Burgete, kde jsem si fotil pěkné domy baskického typu.

 

 

Po hezkém sjezdu ale opět stoupání na zahřátí asi 300 metrů do sedla Mezquiriz 922 m a opět jsem sjížděl dolů - příjemné; samé hory, nahoru a dolů. Na úpatí Pyrenejí ještě pár dešťových kapek, ale zima nebyla - asi 12°C. Zvláště, když znovu musím stoupat do dalšího sedla Erro 801 m, kde jsem se na jaře setkal s Brňákem pracujícím v Londýně. Lesem jsem sjížděl do vsi Zubiri stále za minimálního provozu, téměř po autostrádě. A za chvilku už jsem byl v Larraasoaně, kde jsem zastavil před radnicí, kde je noclehárna. Byla sice už zavřená, ale měl jsem velké štěstí. Naproti má dům starosta města jménem Santiago Zubiri, který právě vyšel ze svého domu a pozval mě dál - jeho jméno znamená baskicky most. Ve svém domě má jednu místnost jako malé muzeum Svatojakubské cesty. Ukázal mi mnoho zajímavostí, pochlubil se obrázky ze svých dvou poutí do Santiaga a ukázal mnoho kronik, kde jsou adresy poutníků z celého světa, kteří u něho přespali a nebo mu zaslali mnoho darů. Byl mile překvapený, že v mém jarním programu, který mám sebou, je uvedeno i jeho jméno jako starosty obce. Po návratu do Jičína mu musím sdělit podrobnosti o svých cestách a proto mi dal i mailovou adresu.

 

 

 

Postupně jak jsem se vzdaloval Pyrenejím, počasí se stále lepšilo a v Pamploně už bylo 20°C a polojasno. Jel jsem stále  po pěkné asfaltce podél řeky Arga. V Pamploně jsem pokračoval kolem arény ke katedrále, která je ale v rekonstrukci. Proto jsem nahlédl do sousedního muzea, které má překrásný interiér. Na kole jsem si projel celé město, krásné zahrady, jel kolem gotické baziliky a kostela Santa Nicolas a zastavil se na francouzském  náměstí v turistické informační kanceláři.

 

 

 

Další zástavkou a to už na oběd byla ves Utegra s výstavnými baskickými domy, kde už slunce pořádně hřálo.

 

 

 

Obědval jsem u kašny s Kanaďany, kteří putují na dvojkole, s vousatým Francouzem jedoucím též na kole, a mnoha dalšími poutníky více jak hodinu.

 

 

 

Za tu dobu nás minulo a zdravilo minimálně 40 poutníků a dalších 20 cyklistů. Kde se vzali, když v Pyrenejích nebyli, ptal jsem se sám sebe. Je pravda, že terén z Pamplony je přívětivý a kopce přiměřené.

 

 

 

Asi po půl hodině jsem byl v Puente la Reina, kde mi opět učaroval románský most stavěný pro poutníky už v 11. století nad řekou Arga.

 

 

 

Dále jsem jel souběžně s dálnicí po asfaltové silnici až do Estelly, což bylo už v 15 hodin. Ubytoval jsem se v albergue parroquil zdarma a ještě mi správce nabídl oběd, paellu a zeleninový salát, což jsem neodmítl. Ubytovna je malá, asi 20 lůžek, ale nic tam nechybí. Koupelna opět super a vším vybavena a tak jsem ji okamžitě využil. Většinu tu tvořili domácí Španělé, poutníci, ke kterým jdu nyní na druhou večeři a víno. 

20.9. sobota

Estella - Los Argos 22 km - Viana 40 km - Logrono 50 km - Navarrete 63 km - Setes 71 km - Najera 84 km - Santo Domingo 105 km.

Správce ubytovny Antonio, 60 let, se ráno vytáhl, když pro nás připravil skvělou snídani, která se skoro vyrovnala snídani minulý týden v Roháčích; a opět zadarmo, resp. za dobrovolný příspěvek do kasičky na stěně, kam jsem přispěl 5€ při odchodu (oběd, ubytování a snídaně).

 

 

 

Musím dodat, že ubytovny a i ostatní služby spojené s poutnickou cestou jsou finančně podporovány španělskou vládou, městy, bankami - a nejen španělskými, ale  také EÚ. Jako obvykle jsem odjel už v 7.45 hod., tzn. po rozednění, kdy většina poutníků už je na cestě s čelovkami. Já však nespěchám, mám limit 100 km, který nechci překročit, tzn. max. 5 hodin na kole.

 

 

 

Bohužel na kole s poutníky nelze být - viz později. Ráno jsem fotil alespoň kostel San Miguel s reliéfy biblických scén. Město Estella, baskický název Lizarra, je obklopeno pahorky vápenců. Stoupal jsem do Irache s krásným kostelem a neopomenul opět zastávku vedle kláštera u vinařského závodu, kde z jednoho kohoutku teče dobrá voda a z druhého dobré červené. Poté mezi vinicemi plných dozrálých hroznů, a tak každou hodinu zastavuji a ochutnávám. Zvládnu maximálně jen jeden hrozen - sladké, chutné, převažuje víno modré nad zeleným. Cesta pokračovala mezi olivami, duby a zase vinicemi.

 

 

 

Byla skoro liduprázdná, hlavně bez aut, neboť souběžně vede autopista (placená dálnice) nebo autovia, což je nová rychlostní komunikace asi jako z Prahy na Turnov. Na náměstí v Los Arcos byla turistická kancelář zavřená, ale fotím barokní kostel s gotickou věží.

 

 

 

Pokračoval jsem do vsi Sansol a stoupal do Viany. Silnice vede velmi členitým terénem a tak jsem se brzy zahřál a musel odložit vše zbytečné.

 

 

 

Teplota se přibližovala 20°C a odpoledne bylo více jak 23°C., i když z hor vál chladný vítr. Příjemná byla zástavka v městečku Viana, což je stará pevnost na pahorku s obrovským  kostelem. 

 

 

 

 

Za  malou chvilku jsem byl ve větším městě Logrona, kde jsem nakoupil a v parku poobědval, obklopen stále dětmi ve věku 7 - 12 let. Obloha byla bez mráčků, sluníčko už pěkně hřálo, pohoda, jakou si snad ani nezasloužím. O radost jsem se podělil s Jitou prostřednictvím SMS. V Logrone se vracím ke kostelu Santa Maria del Palacio, který má jednu z věží zakončenou gotickým kamenným hrotem.

 

 

 

Líbil se mi také portál u kostela Sv. Bartoloměje. Do Navarrety jsem jel opět kolem vinic, které jsou zavlažované starými kanály. Poté stejně jako poutníci musí jít vedle frekventované silnice, já po ní musím jet skoro 10 km na kole stejně jako Kanaďané na dvojkole, které znám od včerejška. Celý den jsem předjížděl poutníky na kole, nemohu napsat cyklisty. Často svá kola tlačili a myslím, že Hynda Tišer by tu byl rychlejší než někteří poutníci. Ale zvítězí všichni, co přijedou do Santiaga; zde to není o rychlosti, ale o vytrvalosti a vůli. V dálce v oparu se už rýsovalo  vápencové pohoří  s vrcholem San Lorenzo 2262 m.

 

 

 

Cesta pokračovala do Najery a přes most jsem zamířil do známé ubytovny.  Zde jsem se jen bavil s poutníky, popíjel červené a zatím co oni čekali na ubytování, já pokračoval do Santa Dominga. Předtím jsem ještě měl zastávku ve vsi Setes u pěkného kostela Inglesia Parroquial de San Martin.

 

 

 

Nedaleko kostela v Santo Domingu jsem se ubytoval a opět zdarma. Potkal jsem se s Francouzem na kole, který spal včera v téže ubytovně jako já.

 

 

 

Na prosluněné zahradě jsem chtěl psát další část deníku a zjistil, že mi chybí sešit s deníčkem. Jaké štěstí v neštěstí, že jsem včera odpoledne a večer všechno odeslal mailem domů.

 

 

 

Kromě své hygieny jsem věnoval čas i svému oblečení a také kolu. Nyní je ještě 22°C! V kavárně píši tyto řádky a těším se na večeři, kterou si připravím sám. Zítra v neděli mám v plánu jít na večeři do restaurace na poutnické menu, které stojí obvykle 8 – 9€ včetně pití, tj. i vína. 

21.9. neděle 

Santo Domingo - Belorado 23 km - Pas La Pedraja 1150 m 38 km - Burgos 70 km - Hornillos 96 km - Hontanas 107 km.

Ve včerejší ubytovně měli na zahradě klece a v nich 4 kohouty, asi podobné, o jakých se píše v historce či legendě města Santo Domingo. Atrakcí zdejší katedrály je totiž bohatě zdobená klec na slepice, v níž je jedna bílá slepice a jeden bílý kohout. Podle legendy měli jednomu člověku, jenž měl být oběšen za čin, který nespáchal, zachránit život. Zdejší kohouti včera řvali celé odpoledne, ale ráno mě včas nevzbudili a tak jsem trochu zaspal. Možná to bylo větším množstvím jídla, hlavně piva a vína, které jsem konzumoval. Stále mě někdo zval a já neuměl odmítnout a to už je co říci. Odjel jsem proto až v 8 hodin, kdy většina poutníků už šlapala směr Santiago. Byl opět slunečný den, teplota kolem 15°C. Silnice byla trochu více frekventovaná, neboť paralelní autopista ještě není dokončena. Skončily vinice a je tu kolem jen kukuřice a pole po sklizeném obilí. Také cítím smrad od vepřínů, kterých je tu mnoho. Jsem už v Kastilii, což je země hradů; kolem dubové lesy, topoly, jalovce. V městečku Belorado jsem se pozdravil se skupinou italských cyklistů a také na silnici potkávám mnoho španělských cyklistů na závodních kolech. Je neděle, a tak mají asi pravidelné vyjížďky stejně jako my v Jičíně. Já trénink absolvoval dnes dopoledne ze San Dominga do Burgosu, což bylo 70 km a zvládl jsem to v pohodě za 3 hod. a 20 minut. Musel jsem přitom vystoupat z výšky cca 630 m do sedla ve výšce 1150 m - dobrá práce.

 

 

 

Malou zastávku jsem měl ve Villafranca, kde jsem fotil kostelík.

 

 

 

Již před obědem jsem přijel do křesťanského města Burgos, kde jsem nakoupil a odpočíval poblíž katedrály. Bylo obtížné ji vyfotit, jak je rozsáhlá.

 

 

 

Město leží ve výšce cca 900 m n.m. a přesto tu byla teplota 21°C. Oběd byl báječný; polovina grilovaného kuřete s velkým množstvím sosu, olivy, rajčata, chléb, pivo, víno, sýr Azul. Ještě dobře, že v obchodě se mnou byl ochotný zákazník, který koupil druhou polovinu kuřete, neboť prodávají jen celá za 6€.

 

 

 

Po obědě jsem poslal krátký mail, projížděl se po městě a hlavně zahradami, a relaxoval. Odpoledne jsem dokončil cestu směrem na Hornillos, kde jsem dokoupil pití v již z jara známém obchůdku, který žije jen z turistů, poutníků. Je tu jen pár domů s hliněnou omítkou, zde usnul středověk. Zastavil jsem až v Hontanas, kam zbývalo 11 km po šotolinové cestě. Zde jsem předjel snad 40 poutníků, ale spíše více. Pustá a bezútěšná je zdejší meseta, která je protějškem jižní manchy, kterou jsem projel loni na jaře.

 

 

 

Jsem na náhorní plošině ve výšce cca 900 m n.m. a také zítra se budu pohybovat ve stejné výšce, kde je velmi příjemně s teplotou do 20°C; v zimě je tu však moc nevlídno. Hontanas je kamenná vesnička ve svahu mesety.

 

 

 

Ubytoval jsem se v hotelu El Puntido, ve středověkém domě, ale uvnitř je moderně vybaven, zvláště koupelna je super. Platil jsem pouhých 5€. S celým dnešním dnem jsem nesmírně spokojen a těším se na další. Cestuji pro své potěšení, poznávám kraj a lidi, těším se z jejich vlídnosti, vstřícnosti, důvěry, nalézám nová přátelství.

 

 
 

Deník pokračuje ještě III. a IV.částí,

tak si je nenechte ujít

:-)  Jan

Zobrazeno 2093×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio